Miloš Hotař

Chtěli byste nám udělat radost? Něco nám dovézt a přitom nám nic nekoupit? Tak čtěte dál, moc nám tím pomůžete...

Rád bych se s vámi podělil o to, co jsem kdy napsal a publikoval. Třeba vás něco zaujme a nějaký z těchto papírových nosičů informací si koupíte a mně pak budou chodit děkovné dopisy od vydavatelů, co mají vyprodaný náklad :-)

Skautský svět září 2005
Článek s názvem Jak jsme pomáhali v Indonésii

Reflex číslo 33 rok 2005
V pravidelné rubrice s názvem Na vandru, kterou zpracovává Jan Zvelebil, vyšel článek V Banda Acehu

Respekt číslo 28 ročník XVI.
Dobrovolníkem v Banda Acehu aneb Malý návod pro ty, kteří by nás chtěli následovat

Skaut – Junák červen – srpen 2005
Děti v Banda Acehu, krátká reportáž o tom, jak se daří dětem v jednom z postižených měst po prosincovém tsunami roku 2004

Koktejl červenec – srpen 2005
Z Tallinnu na koloběžce na svatební hostinu

Přes Od prvního čísla, které vyšlo jako zimní roku 2004, se pravidelně (s jednou malou vyjímkou, kdy jsem byl v Banda Acehu) účastním vydávání tohoto čtvrtletníku s uprchlickou tématikou. Více na: Přes

U krajnice, aneb Malá kniha příběhů, které psala sama cesta
Tuto knížečku mi pomohl vydat v domácích podmínkách Kráťa v nákladu sedmdesáti sedmi výtisků pro radost mých rodičů a kamarádů.
Můžete se podívat na tři kapitolky Prameny, Tam i onam, Krátká pohádka na konec

Něco málo výtisků mám ještě doma...

Byla jednou jedna veliká rodinka, jejíž příjmení bylo Cesta. A nebyla to jen tak ledajaká rodinka, protože kam člověk dohlédl, ale i tam, kam došel či dojel, tam žil někdo z jejího nespočetného příbuzenstva. A jak už to tak bývá v každičké normální rodince, někdo je malý a jiný zase velký. A každý má také své jméno.

„Ahoj Rose, moc se omlouvám, promiň, nějak dnes vůbec nestíhám,“ omlouvám se Evě, jen co ji vidím stát tam, kde jsme se měli před více jak čtvrthodinou sejít.
„Nevadí, to je v pohodě, tak pojď, dokud tam ještě někdo je,“ promíjí mi velice mile mé dvacetiminutové zpoždění.
A tak jdeme na brněnské náměstí Svobody, kde už zhruba před čtvrthodinou započala víkendová soutěž v autostopu kolem republiky. Šlapeme si to po Masarykově ulici a je znát, že prázdniny tu budou co nevidět. A také to, že maturity jsou už v plném proudu. To se dá poznat podle spousty studentíku, kteří si v přestrojení „vydělávají“ na maturitní večírek. Začíná jim právě svatý týden, takže jim nejspíše ani nevadí, že počasí vypadá spíše jako to, kterým nás normálně vítá podzim. O tropických vedrech, co nás tu trápila koncem května, si můžeme nechat jen zdát.

Sedím v jedné malinké vesničce kdesi v jižní Asii a opět mám ten známý pocit že to, co jsem si tu přál vidět, jsem už zhlédl, a je tedy čas zabalit bágl a jet dál. Vlastně bych ani nemusel, zatím mám ještě spoustu času a mohl bych tu pobýt mnohem déle. Třeba měsíc. No, to asi ne, protože musím zpět na Mlýn. Dělám tam civilku a slíbil jsem, že se odtud určitě vrátím. Ale i tak bych tu mohl ještě nějaký ten týden zůstat, vždyť je tu tak krásně.